Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prubířský kámen pravice! Církev není jen kostel!

27. 12. 2013 15:43:16
V poslední době je toho všude plno. Především na stránkách levicověji zaměřených mainstreamových médií se objevují polemické materiály týkající se vrácení církevního majetku. Téměř ve všech takovýchto článcích se používá stereotypní argumentace, která se dá ve stručnosti vyjádřit jednou větou: Církev má být chudá...

Za čtyřicet let bolševismu už se to tady stalo tradicí. Využívání starého klišé o tzv. chudobě církve, aniž by tato kýžená chudoba byla konkrétně popsána. Nejasno má v této otázce evidentně i mnoho lidí, kteří se považují za pravicové politiky.

Je třeba si především položit otázku, kdo v církvi má být chudý. Církev netvoří, jak si mnozí stále tupě myslí, jen institucionální složky, kněží, biskupové, či členové řeholních řádů, ale především také tzv. obyčejní lidé, laici, jejichž úloha se zvýraznila zejména po II. Vatikánském koncilu. Jejich procentuální podíl v ČR sice není oproti některým okolním zemím výrazný, přesto se však jedná o nezanedbatelnou část populace. Právě tito lidé tvoří podstatnou, možná nejpodstatnější část církevního společenství a mnozí se s ním velmi silně identifikují. A tak si dovolím pro někoho snad i pohoršlivý dotaz: proč právě křesťané by měli být v ČR chudí (vlastně spíše nejchudší skupinou obyvatelstva, jak dokládají některé sociologické výzkumy), a to v době, kdy bývalí estébáci a nomenklaturní kádry podnikají ve velkém a rvou z toho, co zbylo, pro sebe plnými sousty? Tato péče levice o evangelní chudobu církve je opravdu dojemná.....

Normální činnost církve se neomezuje jen na kostel a liturgii, nýbrž spočívá i v působení sociálním , zdravotním a v nejširším slova smyslu kulturním (kláštery, školství, publikační činnost, projekty pro mládež apod.) Podíváme-li se kousek za naše hranice, vidíme, jakých výkonů v nejrůznějších oblastech je církev schopna. Možná už jste si o dovolené v zahraničí sami všimli například velkého množství sanitních vozů, patřících církevním řádům, sítí nemocnic, škol, včetně universit, vzorně udržovaných kláštěrů, které obdivují především právě turisté apod.

O to smutnější je poté pohled na ten rozvrat u nás. Aby mohlo alespoň částečně dojít k nápravě tohoto neúnosného stavu a církevní společenství se mohla, podobně jako ve všech civilizovaných zemích Evropy, podílet větší měrou na školství, kultuře, zdravotnictví, je jim třeba hospodářského zázemí. V neposlední řadě se jedná i o skutečnou svobodu církví, poněvadž jen hospodářsky svéprávné mohou být skutečně nezávislé na státu a ne jeho služkou. Je to tedy i nezbytná podmínka pro postupnou odluku církve od státu, kterou paradoxně (ale jen na první pohled) komunisté neprovedli.

V této souvislosti poněkud neomaleně až drze vyznívá tvrzení některých komunofilních představitelů, že církev není s to spravovat jí svěřený majetek. I jim doporučme krátký výlet za naše hranice. Současně však nezbývá, než se pozastavit nad schopností vlastní sebereflexe. Když si uvědomíme, jakým způsobem se definuje "naše" levice (sociální jistoty, obrana kultury atd.), je opravdu silně zarážející, s jakou intolerancí a neskrývanou agresivitou vystupují právě tyto strany proti křesťanským společenstvím a zejména církvi, jejíž snaha o únosnou sociální spravedlnost zejména v posledních sto letech je neoddiskutovatelná (encyklika "Rerum Novarum" aj.). Jedním z důvodů může být snad neschopnost překonat některé ideologické teze, předsudky a kdoví, snad i strach z "konkurence".

Církevní struktury totiž zaplňují všude tam, kde je jim to dovoleno, mezery v sociální a kulturní politice státu, a tím výrazně příspívají ke společenské stabilitě západních demokracií. Na rozdíl od některých stoupenců liberalismu si zpravidla dobře uvědomují, že zamezit existenci autoritativních a totalitních systémů komunistického typu je možné především prevencí jejich příčin - t.j. neúnosné sociální nerovnosti, přezíravé arogance státu a jimi determinovaného napětí ve společnosti. Církev a její křesťanský humanismus (vždy individuální a konkrétní) přináleží tradičně k pravici, nicméně dává pravicovým stranám lidský, obecně civilizační rozměr a otupuje tak některé excesy, především v rovině ekonomické. Tím vlastně nepřímo - a zde jsme zřejmě u jádra věci - zužuje manipulační prostor pro levicovou propagandu.

Tak vzkazuji nové české vládě jednu jasnou věc - Církev? To není jen farář! Dobře si pamatujte, že to jsme i my, co jdeme a vždy půjdeme za ním!!!

Autor: Vojtěch Hlavatý | pátek 27.12.2013 15:43 | karma článku: 42.84 | přečteno: 7696x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Lukáš Masopust

Učitel na prázdninách

Za pár dní mne čekají podzimní a já už si plánuji, co o nich budu dělat. Často se říká, že učitelé mají neustále volno, kratší pracovní dobu a tím pádem si nezaslouží větší peníze.

24.8.2017 v 0:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Jiří Míka

Bílé ženy se dostaly na hledáček Black Lives Matter v seznamu doporučení bílým

Chanelle Helm, vedoucí Black Lives Matter v Louisville, napsala 10 doporučení bělochům. Vyzývá tam bělochy, aby předali svůj majetek "černým nebo hnědým". Bílé ženy označila za komplice rasistů.

23.8.2017 v 22:56 | Karma článku: 22.07 | Přečteno: 406 | Diskuse

Tomáš Gayer

Top 09: Neuhneme! Je zaděláno na masakr!

Letošní parlamentní volby rozhodně nebudou selanka! Mnohé naopak nasvědčuje, že to místy může být i pořádnej masakr...

23.8.2017 v 20:34 | Karma článku: 19.03 | Přečteno: 557 | Diskuse

Václav Čerňák

Androgynní muž - ženský to sen?

Představte si dvě osoby - muže a ženu. Postavte je vedle sebe a seberte jim všechny fyzické vlastnosti, které z nich dělají to či ono pohlaví. Podle čeho pak poznáte, jestli mluvíte s ním nebo s ní?

23.8.2017 v 20:05 | Karma článku: 8.55 | Přečteno: 450 | Diskuse

Markéta Kabourková

Na dostřel

Barcelona, Turku, Surgut, Wuppertal, Dusseldorf, Londýn, Nice, Berlín, Stockholm, Paříž a další = nejméně 135 mrtvých a mnohem mnohem více zraněných. Kolik mrtvých je ještě třeba?

23.8.2017 v 19:35 | Karma článku: 25.45 | Přečteno: 482 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1205
Dalo by se říct, že mám nějaký zásady... Jihočech, konzervativní milovník automobilové krásy, technologie, rychlosti a historie. Jsem katolík - spíše tradicionalista. Pořád hledám svoje místo na tomhle světě. Lidí, kteří mě inspirují je nepřeberné množství. Za všechny vyjmenuji tyto: Ayrton Senna, James Dean, James Hunt, Syd Mead, Jaroslav Juhan, Oldřich Uhlík, Václav Zapadlík, Vladimir 518, Cormac McCarthy, J.R.R. Tolkien, Enzo Ferrari, Ettore Bugatti, Francisko Franco. Pro někoho dost nesourodá skupina, pro mě lidé, kteří znamenaj svět.... "God gives me strength. Life is a present that God has given us and we must treat it with care and respect." - Ayrton Senna


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.